Je to za mnou.

Čtyři roky na tomhle gymplu jsou za mnou. Těžko říct, jestli úspěšně.

Nelituji toho, že jsem sem šla. Nelituji toho, že odcházím.

Jsem moc ráda, že v září budu stát před jinou budovou, v jiném městě, s jinými spolužáky, s jinými učiteli. Možná je to tím, že mé smíření se s odchodem jsem se snažila brát pozitivně a teď to nese výsledky. Možná tím, jak mi tahle

Reaching the essence. Difficult to say what for, difficult to say why, what essence - I'm disable to answer that all right now. And I surely won't find the reason.

Shini, I'm dismayed a bit. 'Cause of another things, circumstances are going wrong (seemingly).

I have that sense it'll be somehow uneasy to speak with me these days (like today).

Things are passing around me, making me kinda bad sense. Dunno why.

I'm just reaching the essence of it.

Je mi na nic.

Naprosto na nic.

Dnešek byl k ničemu. Naprosto ztracený den, který přinesl jen šeď myšlenek, pitomou náladu a zbytečnosti. Poslední dobou jsou ty dny takové.

Nesnáším školu. Hnusí se mi každé ráno kdy vím, že u dveří mám tašku plnou učebnic, se kterou musím dobelhat na nádraží. Nasednout do vlaku plného spících lidí, vystoupit v nejhnusnějším městě světa,

Je zajímavé, jak se nálada může změnit díky sebemenšímu podnětu. Za dnešek už jsem vystřídala nejméně čtyři nálady, hrozné že?

Je teď jeden člověk, který mi jedinou zprávou tu náladu zvedne okamžitě. Že by Cero in love? Nechme se překvapit :D

Free my mind
Heal my scars
Erase the past
Dark days to forget
And memories to last
In my heart

Free me now

Make me forget
And forgive
There's no use
To go on and live
Show me a way
To the sun

Heal my scars

Nothing will be forever gone
Memories will stay and

Může mi někdo laskavě říct, proč se setkání s mými nejmilovanějšími osobami musí nějak divně zakroutit? Vždycky?!

Je to tím, že bydlí 200km daleko? Nebo kurva čím? :D

Je večer, Cero sedí před počítačem a ťuká do klávesnice.

Před chvílí vypla hovor s Henkie, plný smíchu. Poslouchá již podruhé Lennonovu Happy Xmas, kterou miluje. Zpívá si, usmivá se, vzpomíná.

Poznámka na začátek: Cerolaine se vrátila ke své milované dětské pohádce - Muminkům. Napsala je Tove Jansson, Finka, jejíž mateřštinou byla švédština, což Cerolaininu touhu po čtení muminkovských knížek ještě podnítilo. Teď čte svou nejmilejší muminkovskou knihu - Čarodějův klobouk. Naprosto to v ní podnítilo dětské srdce, sny

Opět loučení. Odjela mi.

Minun syksin lapsi. Mé páno-prstenovské, čajové, dlouhovlasé dítě Podzimu přijelo z Brna do Prahy a odjela.

Sic jsme se musely potkat o přibližně hodinku a půl později, než bylo smluveno, myslím, že jsme si to obě užily.

Kolem 13:10 jsem vyrazila na nádro, s tím že vlak měl jet v 13:26. Koupila jsem si lístek, došla na nástupiště a oznámili dvacetiminutové

A ani nevím, proč.

Já totiž nemám důvod. Jediný důvod.

Jasně, může mě srát škola, příjmačky na střední, vztahy, cokoliv, ale ne. To není ono. Cítila bych se jinak.