Duettaeánn aef cirrán Cáerme Gláeddyv. Y n á esseáth.

Co jsem naposledy poslouchala:

A když už tu je ten nový rok, nemuselo by být tak zlé se poohlédnout za tím uplynulým...

Leden 2009

Prakticky nic se nedělo. Školní a zimní frustrace, dny plynoucí tak, jak se jim zachtělo. Nic zajímavého.

Únor 2009

Frustrace větších rozměrů. Utekla mi vize umělecké střední školy, tudíž jsem se musela poohlédnout jinde

...aneb aby mě admin nevymazal kvůli dlouhé neaktivitě. Dlouho jsem se neozvala, tak by bylo možná fajn to na chvilku změnit. Opět v bodech.

• Od té doby, co bydlím ve Větrušicích, nemám skoro celou dobu Internet. Momentálně jsem bez něj asi měsíc a půl a není žádná vyhlídka jeho návratu. Ani mi tak nechybí Internet samotný jako kontakt s lidmi, se kterými se normálně nevidím, ale
  [ Pokračování článku ]

 A tak se můj blog dočkal dvouletého výročí. Nehodlám ho rušit, dal mi toho velmi, velmi mnoho. Možná i díky němu byly poslední dva roky mého života těmi nejzajímavějšími a nejplnohodnotnějšími.

Děkuji adminovi a mým písackým přátelům.

Díky.

 Ano, ano, stále žiju, což se přes mou neaktivitu asi zrovna nejevilo jako pravdivé.

Jenom prostě není čas a nálada na psani.cz.

Zjevně se omezím jenom na články podobného typu, protože...není čas. Třeba bude, jednou. A proto nyní v bodech:

• V pátek se stěhuju do Větráku, čili přichází konečná část velkých změn.
• Miluju svou školu. Užívám si veškerý
  [ Pokračování článku ]

 Je sobota, čili jsem mírně vysvobozená z toho pražského spěchu, kterému jsem si za necelé dva týdny docházky stačila přivyknout.

A tak mě napadlo napsat nějaké to review uplynulých dvou prázdninových měsíců. Byly to asi nejakčnější prázdniny mého života - vždycky jsem je jen pronudila doma, ale teď... ^__^

1. červenec - setkání s Evkou, blbnutí, následné naštvání a mírná zoufalost.

Je to za mnou.

Čtyři roky na tomhle gymplu jsou za mnou. Těžko říct, jestli úspěšně.

Nelituji toho, že jsem sem šla. Nelituji toho, že odcházím.

Jsem moc ráda, že v září budu stát před jinou budovou, v jiném městě, s jinými spolužáky, s jinými učiteli. Možná je to tím, že mé smíření se s odchodem jsem se snažila brát pozitivně a teď to nese výsledky. Možná tím, jak mi tahle

Tak jsem se definitivně rozhodla.

Jelikož mám chuť zlepšovat si angličtinu, řekla jsem si, že prostě založím nový blog. To ale rozhodně neznamená, že se vykašlu i na tenhle (zklamání, že?).

Sem budu stále přispívat jednou za čas, až na to bude správná nálada. Prostě se nic nezmění. Na můj nový blog se budu snažit přispívat každý den, i kdyby to mělo být jen několik vět. Články budou